MUŽI                                                                                   ŽENY

1. KUDĚK David    484                                                        1. KAFKOVÁ Jindra    418

MUŽI                                                                                   ŽENY

1. KNOBLOCH Antonín    454                                             1. DUŠKOVÁ Jana    407

Předseda: 

Hospodář: Jaroslav Klíma tel. 606825976, e-mail: jarda.klima@gmail.com

Technicko-organizační pracovník: Jindra Kafková tel. 604953061, e-mail: jkafkova@tiscali.cz

V dnešní době má oddíl kuželek registrována 3 družstva, z toho jedno v PP1 a dvě družstva v PP3. Oddíl čítá 40 členů. Z uvedeného počtu je jedna čtvrtina žen.

Podle dochovaných zpráv, zjištěných podle různých pramenů, je hra v kuželky tak stará, jako lidstvo samo. Již pračlověk používal „kulaté oblázky“ ovšemže ne při hře v kuželky, ale k lovu zvěře, na kterou číhal při vyšlapaných stezkách v pralesích.  První zmínka o hře v kuželky se datuje asi 7000 let zpět od našeho letopočtu. Stín dávné minulosti zastřel pravdu věků a první zřetelnější zprávy o kuželkách máme z doby trojských válek, jak vypráví Homér, když prý hledal smysl této hry. Rovněž podle řeckého dějepisce Athenauesa měla tehdy hra v kuželky zcela jiný ráz, když se vlastně hrálo o „ženu“.  Athenaues o tom píše: počet šlechticů z Ithaky a další počet z blízkých ostrovů ucházelo se o dceru a jmění Ulisovo (bylo prý jich 108), a právě tolik bylo zakulacených kamenů (koulí), se kterými se hrálo. Tyto nápadníky bohaté nevěsty postavili na upraveném prostranství do dvou řad proti sobě. Uprostřed mezi řadami byl postaven kámen zvaný Penelope. Tato kamenná „Penelopa“ byla cílem, na který sokové museli házet z určené vzdálenosti.

Již tato hra o ženu měla určitá pravidla, prý velmi složitá, tyto však ponechme stranou a více nás bude zajímat ono prostranství, ve kterém házeli, resp. kouleli na kamennou „Penelopu“. Bylo prý kamenné z mramoru, neboť jinak by ti poslední hráli na úplně rozrytém terénu.  Další zpráva o hře v kuželky je již známá z dekretu Karla V., krále francouzského z XI.  století, který hru v kuželky zakázal. Bylo však dovoleno mít na „trávníku“ vlastní kuželník, t. zv. „la boule sur le vert“. Je jistě zajímavé, že tato (volně přeloženo) „zelená koule –boule vert“ dala prý jméno pařížským ulicím „boulevert“, kterýžto název byl později změněn na známější „Bouleward“. Ve XIII. a XIV. století jsou opět již přesnější zprávy, které nám říkají, že dráhy ve Frankfurtu, pro koulení do kuželek byly již pečlivě upravovány.  V téže době hráli v Anglii hru v kuželky podobnou golfu. Ovšem jak, a na jakých drahách, zatím se nepodařilo zjistit.

V Čechách se hře v kuželky původně říkalo „švédi“, neboť ji k nám přinesli vojáci švédského krále Gustava Adolfa. Skutečnost, že vojáci při svých pochodech holdovali této hře, opravňuje nás k domněnce, že hráli na improvisovaných drahách, které v Čechách zůstaly. Tyto dráhy byly byly našimi lidmi zdokonalovány tak, že se u nás vytvořil prototyp dnešních kuželníků, které ještě někde v české nebo slovenské vesnici nalézáme, však zarostlé trávou.

Člověk nezůstává a tvrdošíjně nelpí na stejném vzhledu určitých věcí, je vynalézavý a hledí si vše zlepšit a život zpříjemnit. Také tyto dráhy si lidé upravovali a zlepšovali. Avšak prostý lid si pro své kratochvíle upravoval prostě a samozřejmě vybavení kuželen pro chudé. Jinak to bylo u pánů –šlechty. Oba typy kuželen nalézáme již před první světovou válkou, a to po celé Evropě. Císař bývalé rakousko-uherské monarchie František Josef I. měl na svém sídle Schönbrunnu ve Vídní přepychový kuželník, na kterém holdoval hře v kuželky. Ještě přepychovější nechal postavit ve XIII. vídeňském okrese Hietzingu v Trautmansdorferstrasse ve vile své chráněnky von Schrätt. Očitý svědek o tom kuželníku vyprávěl: přepychové zařízení bylo v mosazi, v mramoru a v křišťálu. Dráha byla vyleštěná (z mramoru) a sběh pro kouli krytý, nehlučný a vyúsťoval ve figuře černocha z jehož útrob se koule vynořovala do natažené ruky (dlaně), ze které si hráči koule brali.

K tomuto kuželníku pojí se jedna pověst, a sice, že byl zvukově isolován od vnějšího světa a měl několik přilehlých místností, ve kterých bylo prý rozhodnuto, kdo bude financovat první světovou válku.

a) Uchopiti kouli, hluboce nabrati dechu, s komíhající
se paží se předkloniti, určiti místo vrhu,
podívati se na místo položení koule, napiati svaly,
odhadnouti sílu potřebnou ku vrhu a provésti vrh.
b) Vzpřímiti tělo, ramena nechati poklesnouti, uvolniti
svaly a znovu hluboce nabrati dechu.
c) Pozorovati dopad koule a výsledek vrhu.
d) Uvarovati se veškerých nesportovních pohybů,
jako skoků, pomáhání tělem apod.
Takto provedené vrhy uvádějí veškeré svalstvo do
pohybu, posilují srdce, plíce a ztužují svalovou
soustavu tělesnou.
Dosažení úspěchu podmíněno jest pravidelným
cvičením, při kterém jest třeba počet hodů postupně,
avšak poznenáhlu zvyšovati. Cvičení
nesmí býti přeháněno a za
nejvyšší hranici cvičného výkonu
lze počítati 300 hodů.

V dnešní době má oddíl kuželek registrována 3 družstva, z toho jedno v PP1 a dvě družstva v PP3. Oddíl čítá 40 členů. Z uvedeného počtu je jedna čtvrtina žen.